Filtrované položky podle data: pondělí, 01 leden 2018 - Základní škola Mutěnice

Čím dál více obcí připravuje o vánočním čase živé betlémy. Snaží se tak přenést do ulic nejen sváteční atmosféru, ale také vánoční zvyky či připomenout historii.
Zažila jsem již několik živých betlémů a vždy to pro mě bylo bezprostřední setkání s něčím konkrétním, s jedinečnou podívanou, ve které ožívá tisíce let starý biblický příběh o narození Páně. A protože betlémská scéna je stále živá, tak jako naši předkové, chceme i my znovu prožívat tento veliký zázrak, který vypadá tak nenápadně, a přesto si jej připomínáme již 2000 let.Zvláště o Vánocích si vždy znovu připomínáme velkou ochotu dávat druhým různé dárky.
Jako hlavní cíl při organizaci bylo především to, že se lidé sešli, prožili pohodu, potkali se navzájem,…

Daleko dříve než vánoční stromečky stavěly se v našich rodinách betlémy. Za tento zvyk vděčíme svatému Františkovi z Assisi. Byl to veliký básník a veliké dítě. Díval se na svět udivenýma očima a bylo snadné naplnit jeho dlaň. Miloval všechno, co Bůh stvořil, a radoval se z jeho darů. Miloval na životě to, že může být součástí stvoření a stavěl se do jedné řady s deštěm i sluncem, skřivanem i motýlem. Byl svatý a nevěděl o tom. Byl dítě.

Když uvažoval o narození Páně, zatoužil prožít ten úžasný okamžik, kdy Maria podržela na svých loktech děťátko, svoje děťátko, které bylo Synem Božím a Spasitelem světa. Šel na to s dětinskou vynalézavostí. Postavil otevřenou chatku s jeslemi, vypůjčil si oslíka a vola, aby stáli nad jeslemi, sehnal dva dobrovolníky, aby zosobnili Pannu Marii a svatého Josefa, vše připravil podle své představy, ovečky, slámu, všecko živé. Jen s děťátkem přišla potíž, neboť nikdo živé děťátko překvapenému Františkovi nepůjčil. Musel se tedy spokojit s loutkou. Ale co by nezmohla jeho úžasná dětská představivost. Betlémská scéna stála jako opravdová a nad ní se sklenula skutečná noc, noc nejhlubší a nejdelší, noc nejtajemnější. A tehdy vyběhl František, aby jako pastýři přispěchal k jeslím a uviděl onen veliký zázrak lásky a života: dítě na matčině klíně. Zdálo se mu, že byl připočten do zpodobení scény a z jeho přebohatého srdce vytryskl proud vděčnosti za Boží dar žití. František vyzpíval jedno ze svých vrcholných vyznání, přednesl se slzami radosti kázání o bohatství, které se skrývá za pláštěm chudoby pro ty, kdo jsou pozorní a vděční a nechápou vše jako samozřejmost.

Předvánoční období bylo v naší škole i třídě ve znamení očekávaných svátků. Nejprve se někteří žáci z naší třídy zúčastnili zajímavé akce v tělocvičně nazvané Mikulášské deskohrátky. Potom také k nám zavítali Mikuláš, čert a anděl.

Rovněž jsme se pečlivě připravovali na vánoční koncert. Nacvičovali jsme písničku o veselých sněhulácích, vyráběli drobné upomínkové předměty v podobě sněhuláků, zdobili perníčky na vánoční jarmark. Při vánočním koncertu mnozí z nás vystupovali v programu, někteří prodávali na jarmarku, jiní přišli jako diváci.

A pak už přišel dlouho očekávaný předvánoční den ve třídě. Vzduchem se linula vůně pomerančové kůry, hřebíčku, vánočního cukroví. Blikala světýlka z vánočního stromku, pomerančových svícnů, nezbytných lodiček z ořechových skořápek. Každý sledoval, jaký bude osud právě té jeho lodičky.

Pak přišlo na vánoční koledování, ochutnávání cukroví a rozdávání dárků. Nakonec jsme si všichni popřáli pěkné svátky a hurá domů užít si Vánoce v rodinném kruhu.